O všem a ničem

•Srpen 24, 2009 • Napsat komentář

Upřímně řečeno, ani jsem nedoufal, že se k tomuto veskrze heroickému činu odhodlám, ale opak je pravdou. Ano vrátil jsem se na svou starou, vyčpělou stránku, abych ji resuscitoval. Omluvte však prosím lehčí chyby v gramatice, interpunkci, řádkování nebo mezernících, jelikož jsem v noci nespal a vidina souvislejšího hlavopatového textu zdá se mi vcelku nedosažitelná.

Přemýšlel jsem o tom, jak začít originálně, ale došlo mi, že to jednak mé současné psychické rozpoložení nedovoluje a za druhé, že je těžké vymyslet originální začátek na planetě s 6,5 mld. lidí. Vsadím tedy na osvědčené rekapitulační klišé, pro které mám za dobu své pětiměsíční tvůrčí odmlky motivů – a řeknu to na plno – požehnaně (někdo tu čekal spíš nasráno). 

Nebudu se zaobírat maturitními večírky, neboť první byl můj, a jakýkoliv pokus o jeho převyprávění by dopadl stejně jako Harry Potter 6 s komentářem diváka, a ten druhý si nepamatuju, jenom vim, že sem tam – jak poznamenal přítomný kameraman – tancoval s nejhezčí dívkou v sále. Co se dělo po dvaadvacáté večerní zůstává mi záhadou, až na zběsilý lov balónku v rokli před pódiem, o kterém sem ve své opilecké pýše usoudil, že musí být můj. 

K čemu bych se ale rád vyjádřil je maturita.

Maturita je jedna z nejblbějších věcí na světě po Teleshopingu a Volejte Vědmu. Stresujete se, potíte se, nevyspíte se. Pokud zrovna děláte cokoliv jiného, než že jak idiot zíráte do sešitu, dostaví se pocit viny a úzkosti a vy se okamžitě jmete popadnout sešit a tupě do něj čumět tři a půl hodiny, přičemž si na konci nepamatujete ani, jestli to náhodou nebyl předmět, ze kterého nematurujete.

Až vám někdo, kdo má maturitu bude řikat, jaká je to fraška, jak to dá každej levou zadní, jak se nemáte čeho bát, chopte se nejblizšího tupého kovového předmětu a elegantní ranou vedenou na zátylek, prosím, jeho moudrým radám udělejte přítrž. 

Budete se bát. Budete mít strach. Nebudete toho umět polovinu. A co je nejhorší, budete vidět svoje kamarády, kteří odmaturovali, před vámi jásat a říkat vám jak se nemáte čeho bát, jak to zvládnete levou zadní. Dostáváme se do momentu, kdy místo slov necháváme mluvit tupý kovový předmět a spolužákovi malinko odložíme oslavu. Pokud si totiž vytáhnete otázku, která vám nesedí, můžete se jen modlit, že zkoušející profesor je natolik velkorysý, že vám odpustí ty čtyři/osm let vašeho idiotského chování vůči němu a neudělá z vás Lennyho po lobotomii. 

Tolik k maturitě, zkoušky na kterou budete dřít minimálně dva týdny (a to brutálně) a po jejím splnění zjistíte, že má v dnešní společnosti váhu asi jako dámskej kriket.

 

 

A tady to dneska utnu, protože materiálu je dost, ale wall of text nikdo číst nebude. Příště o tom, ja se dá i z výborné kniží téměř hororové předlohy natočit film třídy Bé s nádechem teenagerské komedie.

Reklamy

Screen dne

•Březen 1, 2009 • Napsat komentář

 

Jak já to dělam? :D

Jak já to dělam? 😀

Asi ze mě bude lesbička…

Teorie apatie

•Únor 26, 2009 • komentáře 3

Dobrou chuť pokud právě obědváte. Hlásím se vám v tuto hodinu obklopen asi sto tisíci papíry s češtinou, za poslechu psychotropní hudby od Muse a s bodavou bolestí ve spánkovém laloku, jež vystřeluje až do levé oční bulvy, což, jak jistě uznáte, velmi zpříjemňuje jakoukoliv konstruktivní činnost. 

Začínám na sobě pozorovat velmi nepříjemný jev a to ten, že čím blíže je k maturitě, tím menší zájem o ní jevím. Nevim, zda je to způsobeno chorobným omýláním toho, že nás čeká maturita, ale tento důvod se mi zatím jeví jako nejpřijatelnější. Dalo by se to přirovnat asi k tomu, když si zapnete zprávy ze světa. Prvních deset minut bude nacpaných zprávami o atentátech, bombách, střelbách, bankrotech, tunelacích, vraždách, znásilněních, krádežích a o narozeních opic (vážně nemám rád vopice). Tenhle mix by člověka, který by s ním přišel do styku poprvé, naprosto psychicky zruinoval, dohnal by ho k alkoholu, drogám, sebevraždě a potom by se i on stal objektem televizního zpravodajství. Proč se tohle ale neděje? Jaktože dokážeme s krátkým povzdechnutím, s mrknutím oka a se sarkastickou poznámkou přecházet dvanáct mrtvých a 8 težce zraněných. Jaktože nás nevyvede z míry tři sta tisích mrtvých při tsunami? Proč se nehroutíme? Proč nejsme všichni na heroinu a absintu?

Na tohle mám taky teorii, i když ne tak veselou jako byla ta minulá. Teorii apatie.

Člověk byl podle mě obdařen něčím, co mu pomáhá přežít. Něčím, co má jen on a co je společností zavrhováno, ačkoliv, když jdeme do důsledku, drží to společnost stále ve stavu společnosti, a ne anarchie. Obranným mechanismem, který nás otupí ačkoliv si toho ve své otupělosti ani nejsem vědomi. Jsou to lidské špatné vlastnosti, a to hlavně dvě konkrétní – sobeckost a apatie.

V praxi to funguje tak, že vidíme-li zprávu o dvanácti mrtvých naprosto ji přecházíme nebo okamžitě po přečtení vypouštíme. Nebudete kvuli tomu v noci brečet, nebudete mít noční můru. Zítra si na to pradpěodobně ani nevzpomenete, ačkoliv je to zpráva nepochybně strašná. Tady zafungovala apatie. Těch mrtvých je přece „““““jenom“““““ pouze dvanáct, ne tisíce. Co ale když jsou jich ale opravdu tisíce? Tady funguje druhý stupeň lidské otupělosti – sobeckost. Můžete být jakkoliv dobrosrdeční, ohleduplní, cituplní a čehokolivplní, ale část vašeho já, ikdyž to neradí přiznáme, si řekne „hlavně, že se to nestalo mě“. A jdete číst jak se Lindsay Lohan zase sfetovala.

A tohle je přesně ten princip toho, proč mě maturita nechává relativně v klidovém stavu, ve stavu, kdy si říkám, že je času dost a kdy si říkám, že „když to udělal tamten“ tak já musim určitě. Myslim si, že podobné argumenty má asi každý. Ale co kdyby byla maturita tajná? Co kdybyste nevěděli, že vaše středoškolské studium bude zakončenou supertestem za všechny uplynulé roky? Co kdyby k vám lednu přišli a oznámili „za čtyři měsíce skládáte zkoušku, která může ovlivnit váš život na dlouhou dobu“ ? Vsadím se, že tenhle post bych tu teď nepsal. Seděl bych zabořen do materiálů pečlivě poskládaných v šanonech a opakoval bych si jaká témata jsou typická pro Lustiga.

Dobrou noc.

Perverse one

•Únor 4, 2009 • komentářů 6

To, že vaše mozkové operace vás dokážou zavést od jednoho tématu k jinému, uplně rozdílnému, není třeba nijak zvlášť zdůrazňovat. Tenhle post je o tom.

Asi před deseti minutama jsem se učil Baladickou prózu, téma samo o sobě dosti neperverzní, ale při čtení Nikoli Šuhaje loupežníka jsem svůj nézor musel přehodnotit. Zaprvé – jakékoliv téma, které zpracovává Licka se automaticky stává perverzním. Zadruhé – pokud se nějaké téma stává perverzním, stává se automaticky lépe zapamatovatelným. Zatřetí – Nemám rád Prausovou /sice to sem nepatří, ale nějak svůj výčet zakončit musim/.

Abyste viděli, že skutečně nepřeháním, dám vám sem naprosto originální kopii přepracovaného originálu, respektive část:

 

Mat. ot. nevim která – Baladická próza a Nikola Šuhaj loupežník podle Lucie

 

Nikola Šuhaj loupežnik, prej

 

 

 

 

Zatímco si teď sotva pamatuju Kuřete Melancholika, to, že nebohá bába byla umlácena klacky a fakt, že měla ocas, už asi nezapomenu nikdy 😀 To mě přivedlo k nové teorii o tom, že člověk je nepochybně tvor od přírody perverzní. Schválně, kolik z vás myslelo při četní o klaccích na to samý co já? Je to zřejmě hluboce zakořeněno v každym, ale je pouze na nás, jak dobře dokážeme předstírat nadvěcíbytí. 

Dál bych zde rád uvedl svojí teorii výstřihů, kterou tímto přiřazuji do subkategorie Perverznosti.

Konvence nás učí, že pohled do výstřihu je něco nepatřičného a zavrženíhodného. Je ale třeba potom ptát se, proč dívky vlastně výstřihy nosí. Jako dost chabý argument se mi jeví, že je to z důvodů termoregulace. Když bude chtít termoregulovat muž, také se neveme pánská tanga, nýbrž triko bez rukávů. Důvod proč ženy nosí výstřihy je tedy potom naprosto jednoznačný – protože chtějí podvědomě odhalit to čím byly obdařeny. Je tedy potom pokrytecké lynčovat nebohého chalpce, jemuž zajede pohled někam níže než do obličeje. Ten výstřih je tam přece od toho! Člověk, jehož výstřihy nechávají naprosto chladným je buď teplouš, slepec, asexuál nebo žena, popřípadě volné kombinace výše zmíněných. 

 

A to se začal u baladický prózy. 

Ahoj koloušci

Zima a tma

•Leden 14, 2009 • 1 komentář

Zemřel Jan Kaplický – tohle nejde uvést nějak vtipně.

Více zde: http://www.novinky.cz/clanek/158754-zemrel-architekt-jan-kaplicky.html

Tohle je pro mě docela šokující zpráva, protože jsem jej rozhodně nepovažoval za člověka, který má každou chvíli umřít. Naopak, byl velice činný a navíc se svou ženou čekal dceru, která se shodou okolností dnes také narodila.

Já nevím… jsem zaskočený a cítim se nějak divně, přestože bych ani neměl. Připomíná mi to pocit ze dne, kdy vyšla zpráva o tom, že se zastřelil Karel Svoboda.

Toliko první článek tohoto roku.

Christmas Inc.

•Prosinec 8, 2008 • Napsat komentář

Po roce k nám zase přicházejí pohodové svátky Vánoční. Krajina je příjemně zahalená do sněhu, po ulicích se linou líbezné durové zvuky koled. Rodiny jsou šťastné, mají krásný umělý stromeček, v krásném domě v krásném městě. Sousedi si navzájem odklízejí napadlý sníh, muži pijí přes balkon Fernet, zatímco ženy a děti jsou doma zdobíce svůj krásně umělý stromeček a radujíce se z vynikajícího jahodového jogurtu s velkými kousky ovoce. A za tímto idylickým obrázkem projíždí kamion s Klausem (Santa Klausem), jelikož Julio Armando Jesus de la Peňa už nadále není pravděpodobně v módě. Takto vánoční svátky jsou servírovány televizí. Pro většinu ostatních lidí je to nějak

tak:

Po roce už zase přicházejí Vánoce. Krajina je příjemně zahalená do mlhového oparu, mnoho silnic je díky náledí nesjízných a jediný co se line po ulicích sou béčkový hopový skladby linoucí se z telefonu blbečků, co si asi myslej, že čim lepší teplákovka, tim víc Hip Hop. Rodiny jsou nasrané, protože všechny stromečky sou v prdeli a tak otcové od rodin pořádají zběsilý assault směr nejbližší les s rudýma očima a pilkama. Sousedi si navzájem vyčítají, kdo rozbil ten plot a obviňují 18 letého syna jednoho ze sousedů, že „ten plot je prohlej, protože se na to váš mladej věší“. Ne vůbec to nemám bejt já. Muži jsou doma pod dekou, pijí svařák společně s vitamínem C, jelikož nastydli při lovu stromů. Jogobella je pěkně hnusná. Všichni jsou však ale nakonec rádi a těší se na příchod Ježíška, jelikož sme kurva Češi, takže žádnej Santa.

V neposlední řadě musim poděkovat Lucii, jelikož bez ní bych byl již dávno z dějepisu propadl.

Veselé Vánoce.

Postapokalyptický nukleární svět

•Listopad 11, 2008 • 1 komentář

Myšlenkami jsem někde na Isle of Quel’Danas u Innkeepera a učim si Ruchovce, tudíž toto je jediné co mě napadlo napsat, ale pěkně to charakterizuje můj vztah ke škole a daily questům:

V dnešním postu bych rád pojednal o problematice telefonování, jak je již z nadpisu koneckonců zřejmé. Ikdyž je surfování po internetu běžnou záležitostí, jsou stále lidé kteří této služby nevyužívají. Je to zvláštní, hraní počítačových her je časté a výborně se hodí k hranolkám. Mimochodem vynikající Twister maji v KFC. Jsem si ale jistej, že McDonald znáte všichni.

Zítra vše, dnes nazhledanou.

Kdo to pochopil, múže sem hodit komentář.